Předposlední den naší cesty bylo nejlepší počasí a proto jsme si vytipovali pěkný kopec a vylezli na něj. Výhled byl sqělý.
Ty bílé kopečky patří parku Jotunheimen. Fotek jsem udělal víc a udělal jsem panorama.
Bohužel jsem musel panorama rozdělit na 2 části, takže to druhé je pokračování tady tohoto.
Teď jsme na cestě do Lillehammeru a tohle je někde u benzínky. Konečně zase živá příroda.
Náš venkov...
Poslední cash co jsme měli jsme utratili v marketu za chleba a jablka, posvačili nějaké zbytky a hurá na cesty.
Takové krásné počasí. Nemohlo to být celý týden???
Jsme v Lillehammeru a jak vidíte houby rostou přímo u cesty. Kozák březový.
Olympijský areál z roku 1994 v Lillehammeru. Můstky K120 a K90.
A pohled z vršku můstku K120 na Lillehammerské údolí.
Kdo doskočí dál - Mišo nebo já?
Ještě mít tu pochodeň a můžu zapalovat olympijský oheň.
Hořák pro olympijský oheň.
Opět Lillehammerské údolí.
Prapůvodní lyžař. Tyto obrázky doprovázely v roce 1994 olympiádu.
Olympijský běžec nesoucí pochodeň - těchto vyobrazení je ve městě víc z čehož jsme usoudili, že po této trase ten běžec skutečně
běžel.
Místní kostel.
A protože nás k večeru opět vyhnal hlad tak zase vaříme. Tentokrát je to luxusní jídlo: těstoviny a omáčka z tuňáka s fazolemi.
Dali jsme si zase noční jízdu a dojeli jsme až před Göteborg a ráno šli na prohlídku města. Tohle je škaredá plachetnice,
která slouží pouze jako hotel s restaurací.
Dům opery.
Mišovi došel film a začal se převíjet, a on zmaten tím zvukem myslel si že to je holící strojek a že prý se oholí.
Kostel v Göteborgu. Není to katedrála, ta místní je to totiž odporná.
Žeby socha Persea? Netuším, myslete si co chcete.
Kokpit našeho vozu. Povšimněte si prosím...
...řadící páky. Speciální úprava zajišťuje komfortní řazení za každé situace :)
Zazvonil zvonec a výletu je konec. Už jsme v Lundu a chodíme do školy - docela opruz.